Narodil se v mrtvém lese temnokrevné ženě znásilněné mutanty. Jeho matka ho prodala nekromantovi a ten na něm dělal ty nejhorší pokusy. Postupně odstraňoval jeho tkáně a testoval, co vše je pro přežití potřeba a co je zbytečné. Arkemor při zkouškách mnohokrát umřel, avšak nekromant ho vždy rychle oživil a pokračoval. V průběhu let mu odstranil všechno maso, cévy, orgány a nahrazoval je magickými výtvory. Vše, včetně plic, jazyka i očí odstranil nebo nahradil uměle vytvořenými biomagickými součástkami. Arkemor byl zrůda žíjící v bolestech z magie. Ztratil veškerý cit, svědomí a emoce. Alkemor měl být pouhým experimentem při snaze vytvořit perfektního sluhu. Poháněný pouze hladem po magii jednoho dne však přelstil svého trýznitele a vysál jeho moc. Osvobozený Arkemor nevěděl, co si počít a tak udělal to jediné, co znal - převzal zombie, kostlivce a démony svého trýznitele. Stal se svým vlastním pánem neznaje strach ani lítost. Nestárne a nespí. Touží jen po samotné esenci magie v jeho malém království nedaleko Mrtvého lesa. Pitvá se v démonech přivolaných z cizích světů, objevuje tajemství a destiluje manu.

V hnilobných močálech jižně od Černého jezera, v místě známém jako Bažiny stvůr kdysi ambiciózní mág podlehl útoku Trochodona, který mu brutálně rozdrtil obě nohy a zanechal ho umírat v bahně. V agónii na prahu smrti však Artis uzavřel zoufalý pakt s temným démonem, který se usídlil v jeho těle a navždy přetvořil jeho fyzickou i magickou podstatu. Jeho zničené lidské končetiny srostly v mohutný, šupinatý hadí ocas, díky němuž se s nepřirozenou rychlostí a tichostí plazí nebezpečným terénem. Z hlavy mu vyrůstají zakroucené rohy a jeho oči planou divokým, neuhasitelným ohněm démonského hostitele. Tato zvrácená démonská symbióza v něm probudila nespoutanou a temnou magii, kterou Artis s grácií i krutostí ovládá. Démon uvnitř něj však nikdy nespí, neustále mu šeptá do mysli a jeho věčný hlad po duších pohání Artise k lovu všeho živého, co do jeho teritoria zabloudí. Mezi dobrodruhy a mágy se o něm mluví s posvátnou úctou i hrůzou; ti nejodvážnější nebo nejzoufalejší ho sice vyhledávají v naději, že získají zakázané vědomosti, málokdo se však z hlubin Bažin stvůr vrátí živý.

Tar-Duren, mocný nekromág a samozvaný „nekrupír“, je ztělesněním aristokratické ješitnosti, která odmítla ustoupit samotné smrti. Jako kdysi vysoce postavený šlechtic, který se nedokázal smířit s koncem svého luxusního života a politické moci, obětoval vlastní maso i krev, aby si uchoval vědomí. Dnes jeho tělo tvoří pouhá, chladná kostra obnaženého kostlivce, kterou však stále halí do přepychových, zlatem vyšívaných sametových rób a drahých šperků, jež nosil zaživa. Spojení nekromancie a upíří magie z něj vytvořilo unikátní zrůdu – netrpí klasickým hladem po krvi, ale spíše zvrácenou touhou vysávat samotnou životní jiskru a magickou esenci smrtelníků, aby udržel své tlející kosti pohromadě. Přestože mu chybí rty i hlasivky, jeho hlas se ozývá přímo v myslích nešťastníků jako chladný, aristokraticky povýšený šepot. Tento nemrtvý šlechtic vnímá celé své okolí jen jako figurky na šachovnici a s oblibou se zapojuje do válečných konfliktů či intrik o Krvavý trůn. Svým poddaným vládne pevnou, bezmasou rukou a s cynickým humorem prohlašuje, že život je jen hra se špatnými pravidly, kterou on sám dokázal přechytračit.

Elgoras je zahořklý půlelf, v jehož žilách se mísí krev vznešeného elfa a lidské ženy. Vyrůstal v chudé, zapadlé vesnici jen se svou matkou, která ho s láskou chránila. Poklidné dětství však rázně skončilo v jeho osmi letech, kdy na jejich domov brutálně zaútočili divocí skřeti. Matka mu v posledních vteřinách stihla vtisknout do dlaně jedinou památku a přikázala mu, aby utekl a schoval se v lese. Malý Elgoras poslechl, čímž si sice zachránil život, ale přišel o rodinu, střechu nad hlavou a veškerou dětskou nevinnost. Dnes je z něj samotářský hraničář poháněný dvěma spalujícími touhami: krutou pomstou vůči všem skřetím kmenům a pátráním po své identitě. Jediné vodítko k jeho neznámému původu představuje malý magický talisman, který kdysi jeho elfí otec daroval matce. Tento šperk občas slabě pulzuje čistou esencí magie a ukazuje mu směr, kterým se musí vydat. Elgoras tak putuje světem, zručně zabíjí nestvůry a doufá, že ho nitky osudu dovedou k pravdě o jeho krvi.

Horgen je neústupný a pragmatický trpaslík, který proměnil lov monster ve výnosnou živnost. Když trpasličí starší vypsali tučnou odměnu za každou hlavu ogra, která měla ulevit sužovaným podhorským panstvím, chudý Horgen neváhal ani vteřinu. Chopil se obrovské dvouruční sekery a začal se specializovat výhradně na tyto přerostlé tupce, čímž si rychle vysloužil respektovanou přezdívku Ogrobijec. V boji sází na nízké těžiště, drtivou sílu svých švihů a fakt, že se obři podceňováním malého bojovníka sami často vystavují fatálním ranám pod kolena. Každý úspěšný zářez na rukojeti jeho zbraně pro něj znamená nejen jistotu, že zamezí dalšímu pustošení, ale především plný měšec zlaťáků, který ho krůček po krůčku vymaňuje z celoživotní chudoby.

Tato nebezpečně talentovaná kouzelnická novicka studuje akademii v Arkadře. V jejím nitru dříme hluboký hněv a spalující zášť vůči celému světu. Jako mladá studentka magie neunesla krutost, nespravedlnost a intriky, které kolem sebe denně viděla, a zahořkla. Místo složitých ochranných kouzel se proto plně oddala pyromanii, v níž našla absolutní svobodu. Melis je přesvědčená, že všechno zlé, prohnilé a zkorumpované musí být do základů sežehnuto, aby mohl svět povstat čistý a znovuzrozený z popela. Když sesílá divoká ohnivá kouzla a ničivé blesky, její hněv se mění v čistou destrukci, před kterou neexistuje bezpečný úkryt. Prochází krajinou jako kráčející pochodeň a v každém požáru vidí spravedlivý očistný rituál, přičemž ji pramálo zajímá, zda s viníky občas shoří i nevinní.

Charismatický pirát, ostřílený znalec jižních moří a hazardní hráč, který se řídí heslem, že život se musí žít naplno, protože každý den může být tím posledním. Věří ve své neotřesitelné štěstí, což zrcadlí i jeho přístup k osudu – každý tah vnímá jako nový hod kostkou a riskování bere jako nejlepší způsob, jak si pobyt na světě užít. Nenechte se však zmást jeho bezstarostnou povahou; pod maskou požitkáře se skrývá vynikající námořní stratég s brilantní myslí, který je díky dokonalému plánování a intrikám vždy o krok vpřed před svými nepřáteli. Mifran dokáže bleskově analyzovat každou situaci, odhadnout pasti soupeřů a s grácií i humorem proměnit i tu nejhorší porážku ve svůj triumf, což z něj činí legendu všech přístavů.

Zasvětil celý svůj život chovu, výcviku a ochraně draků, k nimž chová až posvátnou úctu. Tito majestátní tvorové pro něj nejsou jen zvířaty, ale moudrými společníky a bytostmi s čistou duší, které je potřeba chránit za každou cenu. Jeho vášeň a stoprocentní oddanost se zrcadlí v každé jizvě, kterou na svém těle má, přičemž každá z nich vypráví příběh o trpělivosti, porozumění a budování důvěry s těmito nebezpečnými tvory. Jeho láska k drakům má však i druhou stranu, která se projevuje fanatickou nenávistí vůči temným elfům. Ti totiž draky bezohledně zotročují, drží je v krutých podmínkách a chovají je pouze jako zdroj drahocenné dračí krve pro svá magická rituální kouzla, lektvary a na export. Pokaždé, když Baltazar spatří stopy po jejich krutosti, probudí se v něm chladný, nelítostný hněv, který ho žene do nebezpečných střetů a partyzánských výprav s cílem uvězněné tvory osvobodit.

Mladý a ambiciózní Gideon Martin stál na počátku své námořnické kariéry, když jeho osud navždy zvrátila děsivá katastrofa uprostřed hlubokého oceánu. Jako začínající námořník na vlastní oči sledoval, jak z temných hlubin vystřelila obří chapadla mýtické chobotnice, která během několika málo minut nemilosrdně rozdrtila celou jejich loď a stáhla posádku do chladného hrobu. Gideon přežil jen naprostým zázrakem, když se polomrtvý udržel na troskách paluby, ale po návratu na pevninu narazil místo soucitu jen na posměch a skepsi, protože jeho vyprávění o gigantické mořské stvůře málokdo věřil. Tato nespravedlnost a prožitá hrůza v něm zažehly neuhasitelný oheň pomsty a touhy dokázat světu svou pravdu. Postupem let se z traumatizovaného mladíka stal neohrožený kapitán, zkušený mořeplavec a respektovaný objevitel, který zasvětil svůj život nebezpečnému řemeslu lovce mořských oblud, odhodlaný najít a zničit každé monstrum skrývající se pod hladinou.

Obávaná a zřídkakdy viděná postava, která pevnou rukou vládne kriminálnímu podsvětí v Sorgatu. Jako nekorunovaný král zlodějů, kapsářů, pašeráků a lapků vybudoval neviditelnou, ale dokonale organizovanou síť, která prorůstá všemi vrstvami města od špinavých přístavních doků až po stíny palácových čtvrtí. Solqak není obyčejný hrdlořez; je to brilantní stratég s chladným intelektem, který dává přednost intrikám, úplatkům a informacím před bezhlavým násilím, ačkoliv v případě zrady dokáže jednat s absolutní a exemplární krutostí. Nikdo přesně neví, jak Solqak vypadá, protože se na veřejnosti objevuje zřídka a často mění maskování, nebo mluví skrze své loajální pobočníky, což kolem jeho osoby vytváří mýtus vševědoucího a nepolapitelného přízraku. Jeho síť funguje na principu přísného utajení a loajality vykoupené bohatstvím i strachem, přičemž každý zloděj v Sorgatu ví, že z každé kořisti musí odevzdat podíl „Vůdci“, jinak riskuje, že zmizí v temných uličkách nebo v hlubinách sorgatských stok. Solqak má oči a uši všude – od hospodských děvek po zkorumpované městské strážné a vysoce postavené úředníky, což mu umožňuje předvídat každý krok zákona a bezpečně řídit své nelegální impérium, které kontroluje černý trh, pašování zakázaného zboží i politické vydírání.

Morwenna je velmi stará elfí arcikouzelnice pocházející z legendárních Bílých ostrovů, která zasvětila svůj nekonečný život studiu a ovládnutí těch nejvyšších forem magie. Na první pohled působí éterickým dojmem, jelikož její dlouhé, stříbřitě bílé vlasy splývají s bledou pokožkou a oči jí září vnitřním astrálním světlem. Její štíhlou postavu obvykle halí róby protkané zlatými runami. Na rozdíl od mnoha svých příbuzných, kteří dávají přednost lukostřelbě nebo přírodní harmonii. Propadla čisté magické teorii. Dokáže manipulovat s časem, ohýbat prostor, tvořit ochranné štíty a sesílat ničivé bouře. Její styl kouzlení je velmi specifický, často využívá složité verbální formule a gesta připomínající rituální tanec, čímž zajišťuje naprostou stabilitu svých zaklínadel. Při svých výpravách a studiích se neobejde bez několika klíčových propriet. Mezi ně patří její magická hůl vyřezaná z prastarého stromu v jejížž koruně plápolá věčný magický oheň.

Iku, temná elfka s pohledem plným trpce vykoupené svobody, v sobě stále nosí chlad a stíny Černého jezera, kde prožila dlouhé roky v ponižujícím otroctví. Svou neobyčejnou trpělivostí a předstíranou poddaností si dokázala postupně získat důvěru svých krutých pánů, což jí během divokých, opojných oslav otevřelo cestu k riskantnímu, ale úspěšnému útěku. Nyní se bez cíle toulá rozlehlou a neznámou krajinou Talufanu, kde ji sice hřeje pocit volnosti, ale zároveň ji tíží prázdnota minulosti a palčivá otázka, kým vlastně je bez svých okovů. Každý krok divočinou je pro ni zkouškou přežití i tichým hledáním nového smyslu života, ve kterém se snaží najít rovnováhu mezi svou temnou přirozeností a nadějí na skutečný vnitřní mír.

Lovec upírů

Šedý mág, upír

Zelený mág, vlkodlak

Zlatý mág

zrzavého svalovce s plnovousem oblečeného ve zlatě vyšívaném saku. Uranos musel uznat, že mu to

opravdu slušelo a měl celkem přátelský úsměv.