Trolí hory jsou pusté, nevlídné pohoří, kde se člověk cítí jako vetřelec. Vzduch je tam těžký, plný vlhkosti a pachů mechu, kamení a něčeho starého a zkaženého. Vrcholky hor jsou ostré jako tesáky a často mizí v nízkých, šedých mracích, které se jen zřídka rozestoupí. Cesty tam skoro nejsou – jen staré kozí stezky, zarostlé a kluzké, vedoucí do mlhou zahalených průsmyků.Říká se, že v jeskyních hluboko pod horami spí celé klany trolů – ne těch tupých a pomalých, ale lstivých, prastarých bytostí, které si pamatují časy, kdy ještě nebývali lidé. Jejich obydlí jsou vytesaná do skal, zdobená surovými reliéfy a kostmi padlých nepřátel. Nocí se horami rozléhají hluboké bubny a nelidské skřeky, které slabším jedincům berou rozum.Kdysi zde stála pevnost – postavili ji trpaslíci nebo snad dávní čarodějové – dnes z ní zbyly jen rozvaliny zčernalé od blesků a času. Některé doly jsou stále přístupné, ale málokdo se odváží sestoupit – prý tam hluboko v temnotách hlídají poklady bytosti, které nesnáší světlo.Celé pohoří působí jako živý organismus – dýchá mlhou, sténá ve větru, a někdy se říká, že i posouvá. Není to místo pro slabé, ale ti, kdo přežijí cestu skrz Trolí hory, se už nikdy nevrátí stejní.